|
|
STRONG FEMALE CHARACTERS IN THOMAS HARDY'S NOVELS
SUCHANOVÁ, Kateřina
Bakalářská práce se zabývá postavením žen ve Viktoriánské době, konkrétně ve fikci Thomase Hardyho. Cílem práce je analyzovat a charakterizovat Hardyho hrdinky, které navzdory zavedeným Viktoriánským společenským normám, vyčnívaly z davu. Thomas Hardy poukázal na problémy tykající se žen, které byly v té době převážně přehlíženy. Porovnáním hrdinek s tradičním představou viktoriánských žen, odhalíme jejich odlišnosti. Základem této práce je analýza tří ženských románů a jejich protagonistek - Bathsheby Everdenové z Daleko od hlučícího davu (1874), Eustacie Vyeové z Rodákova návratu (1878) a Tess Durbeyfieldové z Tess z D'Urbervillů (1891). První kapitola se bude soustředit na popis Viktoriánského období a jeho společnosti, obzvláště žen a jejich status v patriarchální společnosti. Následující kapitoly se budou věnovat již zmíněným ženským postavám, jejich modernímu smýšlení a pokusům vzdorovat Viktoriánským ideálům. Tyto ženy čelily tradičním genderovým rolím Viktoriánské společnosti a usilovaly o zrovnoprávnění.
|
|
|
Women Writers during the Romantic Era with Respect to the Victorian Tradition
MALÁ, Monika
Předmětem zkoumání bakalářské práce je dílo a myšlenkový odkaz ženských autorek převážně první poloviny 19. století, jejichž literární tvorba nese prvky romantismu a zároveň je psána v duchu odkazu viktoriánské literární tradice období kritického realismu. Úvodní teoretická část práce podá přehled literárního období britského romantismu, jeho hlavní znaky, představitele a literární tématiku ve srovnání s charakteristikou viktoriánského období a přínosem kritického realismu v literatuře. Jádrem práce bude literárněvědná analýza stěžejních románů anglických spisovatelek zmíněného období (Jane Austenová, sestry Bronteovy) s cílem porovnat romantické prvky a tendence vybraných románů (Na Větrné hůrce, Pýcha a předsudek) a prvky kritického realismu. Závěrečná kapitola práce se pokusí zhodnotit význam britských ženských autorek v období 19. století v literatuře a ve společenském kontextu viktoriánské Anglie.
|
|
|
Romantické impulsy ve viktoriánské literatuře
Beran, Zdeněk ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Mánek, Bohuslav (oponent) ; Peprník, Michal (oponent)
Práce se zabývá charakterem pozdního romantismu v období viktoriánské kultury v Anglii, tj. zhruba do konce 19. století. Vychází z předpokladu G. Hougha, že v dané době lze vysledovat jednolitý a souvislý vývoj romantického umění, ale zároveň i ze skutečnosti, že chápání pojmu romantismus nebylo ve viktoriánské kultuře jednoznačné, jak o tom svědčí např. protikladné postoje J. Ruskina a W. Patera. Klade si tedy otázku, jaké jsou charakteristické znaky romantismu, jak se konstituovaly a jak se následně proměňují v období, které na vrcholný anglický romantismus navazuje a hledá nový způsob vyjádření. Romantická senzibilita vychází z intelektuální atmosféry konce sedmnáctého a průběhu osmnáctého století, kdy se na základě revolučních přírodovědných poznatků a nové orientace filozofie ke zkoumání lidské mysli formuje nová estetika, v níž se do vzájemného vztahu dostávají ideje empirismu a novoplatonismu. Ty pak určují hlavní cíl romantické teorie, nalézt možnost sjednocení fragmentovaných významů pomocí imaginace a symbolické reprezentace. Práce sleduje, jak se tento ideál různou formou promítá do teoretických úvah i umělecké praxe viktoriánských autorů jako J. Ruskin (v postulování nové teorie umění), D. G. Rossetti (ve vzájemných souvislostech básnické a výtvarné tvorby) nebo W. Pater (především v...
|
|
|
Polarities in the Works of Oscar Wilde
Burianová, Petra ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Při čtení děl Oscara Wildea všímavému čtenáři neunikne, jak často autor využívá protikladů: tělo a duše, dobro a zlo, město a příroda, nebo přirozenost a umělost, jsou častými tématy jeho her, povídek i pohádek. Tyto protiklady se však nemusí nutně navzájem vylučovat - ve Wildeovské dialektice může koexistovat i to, co se zdá být v rozporu. Hvězdné dítě nedojde šťastného konce, přestože se za své skutky kálo a postupně se z něj stal dobrý člověk, a to nás nutí k přemýšlení, jestli dobro skutečně je "dobré". Wildeovy postavy často žijí dvojím životem nebo mají rozdvojenou osobnost, tak jako v případě Doriana Graye, kde je tato rozdvojenost doslovná. Najít odpověď na otázku proč si autor tak často pohrával s tímto motivem je jedním z cílů této práce. Bylo by spíše na škodu snažit se oddělit autorův život a jeho dílo, protože to, čím byl a co utvářelo jeho osobnost, se silně odráží v jeho textech. Když prohlásil, že "čemu lidé říkají neupřímnost je jednoduše způsob jak znásobit naše osobnosti," (Ransome, 162) myslel tím, že opakem pravdy nemusí být jednoznačně lež, ale že pravda se různí podle toho, jak na ni nazíráme. Nemalý podíl na tom, co Oscar Wilde napsal; ať už ve formě prózy, poezie nebo dramatu, měly vlivy, které ho obklopovaly - esteticismus, dandismus, homosexualita a vůbec celá...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Polarities in the Works of Oscar Wilde
Burianová, Petra ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Při čtení děl Oscara Wildea všímavému čtenáři neunikne, jak často autor využívá protikladů: tělo a duše, dobro a zlo, město a příroda, nebo přirozenost a umělost, jsou častými tématy jeho her, povídek i pohádek. Tyto protiklady se však nemusí nutně navzájem vylučovat - ve Wildeovské dialektice může koexistovat i to, co se zdá být v rozporu. Hvězdné dítě nedojde šťastného konce, přestože se za své skutky kálo a postupně se z něj stal dobrý člověk, a to nás nutí k přemýšlení, jestli dobro skutečně je "dobré". Wildeovy postavy často žijí dvojím životem nebo mají rozdvojenou osobnost, tak jako v případě Doriana Graye, kde je tato rozdvojenost doslovná. Najít odpověď na otázku proč si autor tak často pohrával s tímto motivem je jedním z cílů této práce. Bylo by spíše na škodu snažit se oddělit autorův život a jeho dílo, protože to, čím byl a co utvářelo jeho osobnost, se silně odráží v jeho textech. Když prohlásil, že "čemu lidé říkají neupřímnost je jednoduše způsob jak znásobit naše osobnosti," (Ransome, 162) myslel tím, že opakem pravdy nemusí být jednoznačně lež, ale že pravda se různí podle toho, jak na ni nazíráme. Nemalý podíl na tom, co Oscar Wilde napsal; ať už ve formě prózy, poezie nebo dramatu, měly vlivy, které ho obklopovaly - esteticismus, dandismus, homosexualita a vůbec celá...
|
|
|
Romantické impulsy ve viktoriánské literatuře
Beran, Zdeněk ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Mánek, Bohuslav (oponent) ; Peprník, Michal (oponent)
Práce se zabývá charakterem pozdního romantismu v období viktoriánské kultury v Anglii, tj. zhruba do konce 19. století. Vychází z předpokladu G. Hougha, že v dané době lze vysledovat jednolitý a souvislý vývoj romantického umění, ale zároveň i ze skutečnosti, že chápání pojmu romantismus nebylo ve viktoriánské kultuře jednoznačné, jak o tom svědčí např. protikladné postoje J. Ruskina a W. Patera. Klade si tedy otázku, jaké jsou charakteristické znaky romantismu, jak se konstituovaly a jak se následně proměňují v období, které na vrcholný anglický romantismus navazuje a hledá nový způsob vyjádření. Romantická senzibilita vychází z intelektuální atmosféry konce sedmnáctého a průběhu osmnáctého století, kdy se na základě revolučních přírodovědných poznatků a nové orientace filozofie ke zkoumání lidské mysli formuje nová estetika, v níž se do vzájemného vztahu dostávají ideje empirismu a novoplatonismu. Ty pak určují hlavní cíl romantické teorie, nalézt možnost sjednocení fragmentovaných významů pomocí imaginace a symbolické reprezentace. Práce sleduje, jak se tento ideál různou formou promítá do teoretických úvah i umělecké praxe viktoriánských autorů jako J. Ruskin (v postulování nové teorie umění), D. G. Rossetti (ve vzájemných souvislostech básnické a výtvarné tvorby) nebo W. Pater (především v...
|
host ::
RSS.